Špína se sama nesmyje.

Chvála Kristu,

před nedávnem jsem četl tři články. První byl o lži v umění, druhý o pedofilii v katolické církvi a třetí o české muslimce. Jsou poměrně dlouhé, nicméně poučné a tak stojí za přečtení. Alespoň ty první dva.

1.Philomena aneb O lži v umění

2. Vyjmi nejprve trám ze svého oka

3. Česká muslimka

Čas od času se stává, že v českých medií se objeví článek, pořad či film, ve kterém se jeho tvůrce strefuje do katolické církve. Věřící člověk si už zvykl. Přivykl si i na to, že katolická církev na svou obhajobu vystupuje rezervovaně, má mantinely, za které nejde. A tak se stává, že když se rozhoří kampaň proti církvi, tu ohledně pedofilie, tu skrze restituce církevního majetku, schytává „tajemné tělo Kristovo“ nespočet ran. Přijímá údery, které často směřují pod pás, aniž by nějaký pořádný úder útočníkovi vrátilo – tj. zahnalo ho svými argumenty na ústup.

Jak má Katolická církev hlásat Boží slovo, když je na každém kroku haněna? Jak může radostná zvěst evangelia oslovit naše hledající spoluobčany, když 40 let komunistické propagandy vytvořilo vůči církvi těžko překonatelnou hradbu předsudků? Rudé právo, štvavá tribuna KSČ sice už (pod svým původním názvem) nevychází. Nic se ale nezměnilo. V dnešní době je u nás (bohužel) možné si statě ostouzející církev přečíst i v nově vzniklých netotalitních periodikách.

Pod prvním odkazem se píše o filmu Filoména, který je z roku 2013. Autor článku Daniel Kolář popisuje, jak je v současné době Katolická církev očerňována pomocí lží a že se na tom dají trhnout i slušné peníze. Do textu jsou vloženy komentáře k filmu ze serveru Csfd.cz, které vypovídají o negativních emocích, které snímek v divácích vůči Katolické církvi, potažmo řádovým sestřičkám, vyvolal.

Je skutečně římskokatolická církev (papeže nevyjímaje) epicentrem sexuálního zneužívání mladistvých? Více se dozvíte v článku P. Jamese po kliknutí na druhý odkaz. Jedná se o velmi dobře napsanou obhajobu katolické církve v kauze pedofilních skandálů.

A konečně článek číslo tři - vlastně jen k uzavření celého tématu. Je o mladé sympatické paní ze Zlína, která hledala hlubší smysl života, ale nenašla ho ve víře v Trojjediného Boha, nýbrž ve víře v muslimského boha Alláha.

Otázky víry (jako smyslu života), jejího hledání, nacházení, ztrácení … a znovunalézání, to jsou staronové, leč pro soudobou církev stále aktuálnější a palčivější náměty na úvahy. Pokud chceme, aby naši nevěřící spoluobčané uvěřili v Boha, spočinuli v lůně církve a jednou se radovali z života věčného, pak žel nestačí být jen dobrými křesťany a svědčit o Bohu svým životem. Církev si musí neúnavně ze svého „těla“ smývat špínu, která se na ní z různých stran hrne. Protože lidské srdce se snadno otevírá kráse, ale velmi těžko si hledá cestu k něčemu, co se mu hnusí.

Buďte s Pánem Bohem