Modlitba ke svaté Gemmě Galganiové, panně

Gemma Galganiová, svatá, panna, přímluvkyně, mystička nesoucí na svém těle Kristovy rány – stigmata. To jsou vznešené slova, která mohou stát bok po boku jména této světice. Otevřeme-li však knihu Gemmina života nenalezneme v očích současného světa nic vznešeného. Bída a hlad, nemoci a bolesti, modlitba a sebezápor nejsou rozhodně tím, co by naplňovalo naše pozemská očekávání.

Chudobné děvče z toskánské Luccy se však neohlíželo po tom, co hledá tento svět a co by ji udělalo „šťastnou“ zde na zemi. Přijala chudobu a hlad, protože se ji staly nástrojem odevzdání se do Vůle všemohoucího Otce, který nás miluje. Nenaříkala si na nemoci a bolesti, protože v utrpení viděla cestu, jak se připodobnit našemu Pánu, jenž nás vykoupil svou smrtí na kříži. Vroucí modlitbou a přísným sebezáporem se ji dařilo uchovávat čisté srdce, obracet hříšníky a vyprošovat pro jiné uzdravení či potřebné milosti.

Přelom 19. a 20. století byl časem, kdy Církev čelila rostoucí sekularizaci a protikatolickým náladám. Nejinak tomu bylo i v Itálii po jejím sjednocení. Gemma nežila za zdmi kláštera, ale stejně jako my „venku“ uprostřed všeho dění.

Svátá Gemmo, nejkrásnější květe Luccy, buď nám vzorem i přímluvkyní, když jdeme za Kristem!

_{*) Převzato z: překlad internet. Fotografie svaté Gemmy: Wikipedie}