Milující Bůh

Chvála Kristu,

 říká se, že koho Bůh miluje, toho také křížem navštěvuje. “Má-li se odstranit z velkého mramorového bloku vše nepotřebné, jsou k tomu potřeba rány. Stejně tak Bůh vytesává z duší obraz svého syna.“(*) Milující Bůh tak dopouští, že za života zakoušíme různé bolesti a trápení, ale vždy jsou to jen takové kříže, které s Jeho pomocí dokážeme nésti. Nenakládá nám břemena, pod kterými upadneme a už se nezvedneme, kříže které nás rozdrtí.

 „Ježíš padá pod tíhou dřeva... My pod vlivem přitažlivosti pozemských věcí. Raději padne, než by pustil kříž. Tak Kristus léčí nelásku, která nás sráží k zemi.

Proč jsi sklíčený?

Pro svou ubohost?

Pro své porážky, někdy opakované?

Pro ten velký, ohromný pád, který jsi nečekal?

Buď prostý. Otevři srdce. Podívej, nic není ztraceno. Můžeš pokračovat, s větší láskou, s větší silou. Uteč se k božskému synovství: Bůh je tvůj milovaný Otec. To je tvá jistota, to je dno, na které můžeš spustit kotvu, ať se na hladině tohoto moře-života bude dít cokoli. A nalezneš radost, sílu, optimismus, vítězství!

 Řekl jsi mi: Otče, jsem na tom velmi špatně. A já jsem ti pošeptal: Vezmi na svá ramena jen kousek toho kříže, pouze malou část. A jestli ho ani tak neuneseš... nech ho celý na silných Kristových ramenou. A od teď se mnou opakuj: Pane, můj Bože: do tvých rukou odevzdávám vše minulé, vše přítomné i vše budoucí, vše malé i vše velké, vše početné i vše nepočetné, vše časné i vše věčné.

A buď klidný.“(*)

 *) Josemaría Escrivá de Balaguer, Křížová cesta, 2002

Buďte s Pánem Bohem