Proč nepřijímám na ruku

Chvála Kristu!

Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa“ (Jan 6,51)


Úvod (pár otázek)

Proč chodíme do kostela? Kvůli lidem nebo abychom se setkali s Bohem?

Proč poklekáme před svatostánkem? Protože je tam pár bezcenných oplatek, nebo všemohoucí Bůh? Jak má člověk nakládat s darem, který je nade všechny dary, se Svatou Hostií, s Pánem Ježíšem? Co je cennější než Bůh, který se mně zde dává? Pokud opravdu věřím, že je v konsekrované hostii sám Pán Ježíš, nezaslouží si tato hostie co největší úctu???


PNNR (Proč ne na ruku)

Kdyby lidé přijímali pouze do úst, odpadla by knězi starost o osud hostie i trápení s podáváním na ruku u některých lidí, kteří nejsou soudní.

Zrovna dnes se nám stalo, že jedna paní, která přijímala na ruku, si hostii nejspíše odnesla z kostela. Kde hostie skončí, když si ji dotyčný/a odnáší? Není tajemstvím, že hostie, takto svatokrádežně získané končí na satanistických černých mších, kde jsou hrubě zneuctívány.

Co starostí někde nadělá ministrantům s patenou nesoudnost některých starších lidí, kteří přijímají na ruku a přitom trpí výrazným třesem, nebo přicházejí o berlích a mohou nastavit pouze jednu ruku (hostii dostanou na dlaň, ne mezi prsty). Neriskují nic menšího, než že proměněná hostie upadne a válí se na zemi. Dar ať je jakýkoliv, by se neměl při předávání octnou na zemi a už vůbec ne, když se jedná o Krista.


Jak je známo, v každé i nepatrné částečce hostie je přítomen celý Kristus.

Dalším argumentem proti podávání na ruku je drobivost hostií. Vím o čem mluvím, protože částečky hostií před konsekrací v sakristii prosíváme na ubrousek, na kterém pak nacházíme desítky jasně viditelných kousíčků. A to jsou ty z těch méně drobivých. Hostie z Polska naše farnost kvůli velké drobivosti přestala kupovat.

Je jasné, že těm kdo přijímají na ruku, mohou částečky hostie ulpívat na dlaních a z nich se dostat prakticky kamkoliv. Třeba na zem, kde se po nich pak šlape. Není to tak trochu schizofrenní, když máme v kostelech honosné svatostánky, kde ve zlatých ciboriích přechováváme Nejsvětější Svátost oltářní a pak tam máme koberce, kliky, lavice a kdo ví co ještě, kde se Nejsvětější Svátost oltářní nachází též? Ztratil Bůh na své velikosti? Nebo ho naši předci příliš nadhodnotili a dřívější důstojnost ve mši svaté není hoden?


Argumenty druhé strany

Jedním z častých argumentů, proč lidé přijímají na ruku je strach z nemocí.

Osobně si myslím, že mnohem více mikroorganismů se nachází na kostelní klice vstupních dveří a rukách věřících po pozdravení pokoje, než na rukách kněze, který si je na začátku bohoslužby oběti myje a při pozdravení pokoje neopouští presbytář. A i kdyby tomu bylo naopak. V obou případech podávání svátého přijímání se kněz hostie dotýká, takže z hygienického hlediska v tom nevidím rozdíl. Pokud má kněz vážné infekční onemocnění, tak by samozřejmě mši svatou pro lid sloužit neměl.


Dalším argumentem je například, cituji: „Církev nabízí svaté přijímání a křesťané mohou přijímat na ruku, aby vyjádřili svoji dospělost a připravenost v síle Kristova pokrmu žít a šířit evangelium.“

Nemyslím si, že by nemožnost vyjádřit svoji dospělost naše předky, kteří přijímali do úst u mřížky, o něco ochudila nebo bránila žít a šířit evangelium. Ani jsem si nevšiml, že by v naší církvi zavládla od roku 1998 (kdy bylo přijímání na ruku povoleno) větší zbožnost. S tím jak vymírají starší ročníky se opak stává pravdou.Pokud někdo před svatým přijímáním z úcty pokleká, tak to jsou výhradně lidé, kteří přijímají do úst. Nepamatuji si, že by tomu bylo jinak a to už nějaký pátek ministruji.


Když Ježíš Kristus z lásky k nám Eucharistii ustanovoval, tak věděl o všech rizicích, která to pro Něj bude obnášet. Jistě počítal s tím, že nějaká ta částečka konsekrované hostie na zem upadne.

Ano, pán Ježíš s tím určitě počítal, ale my by jsme z toho neměli dělat normalitu.


Též mně nepřijde jako argument to, že se někdo odvolává na lepší prožívání svatého příjímání na ruku z důvodu více času. Vždyť celá mše svatá je nám přípravou a vrcholem mše je pak svaté přijímání. A to by mělo být koneckonců vrcholem i celého dne.


Buďte s Pánem