Smutné statistiky

Na počátku nového roku se často rekapituluje a vyhodnocuje, jak si naše země za uplynulých 365 dní vedla. Data sesbíraná za dvanáct měsíců se vloží do tabulek, popř. se ještě vynesou do grafů a hned je jasné, v čem jsme si oproti předcházejícím letům polepšili a v čem pohoršili.

Bohužel existují statistiky, které nás moc nerozradostní ani ve chvíli, když čísla mluví o zlepšení. Sem patří třeba statistika věnující se smrtelným dopravním nehodám. Na pozemních komunikacích v Česku ročně umírá několik stovek našich spoluobčanů. Staří, mladí a bohužel i děti... Je to zarmucující, protože víme, že tito lidé chtěli dál žít, uvědomujeme si, jakým způsobem z tohoto světa odešli a tušíme, jak moc teď někomu chybí ...

Můžeme snad číst ještě něco trýznivějšího? Bohužel ano. Až Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR uveřejní nové údaje o počtu provedených umělých potratů v roce 2014.
Proč trýznivějšího? Protože každý rok je v České republice usmrceno přes dvaadvacet tisíc nenarozených dětí. Jedná se o promyšlené usmrcení člověka, které nastane za použití ostrých nástrojů a výkonné odsávačky, v pozdějších stádiích těhotenství pomocí smrtící injekce a instrumentu na rozdrcení lebky - kraniotomu. Smrt nastává pro malého človíčka stejně nečekaně jako u dopravní nehody, ale není ani souhrou krutých náhod ani následkem nedodržování nějakých předpisů. Přichází z rukou lékaře a je nastolena na přání těch, kterým by jednou dítě mohlo říkat maminko, tatínku, ... , pokud by se smělo narodit. Potrat není jen osobní tragédii nenarozeného dítěte, ale týká se všech zainteresovaných osob (matek, otců, lékařů ...) a vlastně nás všech, protože žijeme v demokratické společnosti, která toto zlo umožňuje.

Píšu tento blogový přispěvek proto, že nesouhlasím s tím, aby byly v naší zemi sprovozovány ze světa nenarozené děti, nepřeji si zraněné ženy a muže, kteří se potýkají s následky svého jednání - s postabortivním syndromem a nelíbí se mi, že moje děti budou muset jednou vyrůstat ve společnosti, která hluboce tápe i v tom mravně nejzákladnějším, v úctě k životu.

Zítra, v sobotu 21. března, proběhne v Praze XV. Národní pochod pro život. Vítáni jsou na něm všichni lidé, kteří chtějí vyjádřit svůj nesouhlas s umělými potraty a podpořit ty, kteří se nemohou bránit.

Svůj postoj můžeme velmi jasně demonstrovat i tak, že se nebudeme bát nazývat věci správným jménem. Koneckonců nazývat usmrcení dítěte v lůně matky eufemisticky umělým přerušením těhotenství je stejně hloupé, jako označit náraz letadla do mrakodrapu za přerušení letu.