Dar života

Chvála Kristu,

před několika dny jsem se dozvěděl úžasnou novinu. Moje dobrá přítelkyně Gemma čeká dvojčata. Znal jsem zdravotní komplikace, které Gemmě bránily mít miminko. Věděl jsem i o jejích patáliích s gynekologem, který ji předepisoval léky metodou pokus omyl, aby nakonec vždy dospěl k závěru, že jediné možné řešení je umělé oplodnění. To ale Gemma a její manžel nechtěli nikdy podstoupit. Jen Bůh ví, kolik vroucích modliteb splynulo z jejich úst, když prosili o dar mít miminko a kolik lidí z kolika různých farností se za ně modlilo.

Měsíce plynuly a kromě změny gynekologa se nic nového neudálo. Jako by všechny naše prosby byly oslyšeny. A pak letos, krátce po Novém roce, se ke mně doneslo, že Gemma je nemocná a s velkou pravděpodobností bude muset podstoupit další operaci, po které už nebude moci mít nikdy děti. Tolik toužebné přání se nemělo nikdy vyplnit. Ale dál jsme se modlili, ještě snažněji. Bylo odslouženo několik mší svatých a Gemma přijala svátost pomazání nemocných. Byly to chvíle, kdy člověk vše odevzdává do Boží vůle, protože sám už nevidí žádné východisko z tíživé situace...
Ale Bůh se stará a kdo se k němu utíká s velkou důvěrou, pro toho Pán udělá i zázrak, bude-li třeba. Nevím, zda ho Pán Bůh v případě Gemmy učinil, ale jsem mu za současný stav věcí moc vděčný a dál se modlím, aby těhotenství a porod proběhly bez vážných komplikací.

Gemmin příběh je pro mě velkým povzbuzením, nebát se odevzdat do Boží vůle i útěchou při nesení vlastních křížů. Též mě vybízí k zamyšlení nad naší společností.

Za několik málo dnů se v Praze uskuteční další Pochod pro život, již čtrnáctý v řadě. Připomeneme si, že každý rok je v naší zemi zabito při umělém potratu 23 tisíc dětí ¹⁾. Nevinných dětí, které jsou na přání svých nejbližších odsouzeny k smrti a krutě sprovozeny ze světa. Nikdy nebudou moci vyslovit slovo maminko, nikdy nebudou moci někomu darovat svůj úsměv, někoho obejmout, z něčeho se radovat. Jak krutá realita – 63 zmařených lidských životů každý den!
Je mi líto žen, které trpí postabortivním syndromem. Ten je následkem hrozného a nevratného zásahu do integrity matky a dítěte. Ženy si v sobě nesou pocit viny a často trpí úzkostí a sklíčeností. Kolikrát se stanou dlouhodobě či trvale neplodnými²⁾. Vražda nenarozeného člověka ale doléhá i na všechny, kteří o interrupci rozhodovali nebo ji vykonali. Nikdo není ušetřen následků svého jednání.³⁾

Naše společnost je vážně nemocná. Snad to na první pohled není patrné, protože se maskuje vznešenými ideály humanismu, který volá po polidštění světa a odmítá války, násilí, utrpení ... Ale strhneme-li ji tuto škrabošku, pak uvidíme smutnou tvář zjizvenou sobectvím a hedonismem. Od roku 1957, kdy byl uveden do praxe potratový zákon, se v naší zemi vede nemilosrdná válka vůči nenarozeným, která má na svědomí již přes 3 miliony⁴⁾ lidských životů.
Přestože je tento jednostranný boj plný násilí a utrpení, přestože se jedná o zločiny proti lidskosti, většina naší společnost k tomu mlčí nebo zabíjení nevinných a bezbranných v lůně matek schvaluje.

Pochod pro život v Praze, pochod Odvaha k životu, konaný ve velkých městech, výstava Stop genocidě, Modlitba za nejmenší: to vše jsou příležitosti, kdy můžeme věnovat svůj čas a síly na pomoc těm, kteří se nemohou bránit, předejít zranění mnoha žen a mužů, změnit smýšlení našich spoluobčanů. Společnost nikdy nesmí před zlem potratů zavřít oči!

Život je dar. Je to to nejcennější, co máme a co můžeme dát.

Buďte s Pánem Bohem

1) Údaj odpovídá roku 2012. Počet potratů za rok 2013 ještě nebyl zveřejněn. Viz. 4)

2) The Life Information Website (En)

3) Více o postabortivním syndromu: Hnutí pro život

4) http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika/potraty